Bristol Blenheim byl britský letoun původně sestrojený jako lehký bombardér, za druhé světové války však užíván i jako noční stíhací a bitevní, v modifikaci Blenheim IF a Blenhleim IVF; menší množství letounů bylo pro tuto službu dodatečně modifikováno.
Počátky vývoje letadla Bristol Blenheim spadají do roku 1934. O dvě léta později vzlétl první prototyp, který měl sloužit jako lehký bombardér. Byla postavena první série tohoto typu se vzduchem chlazenými hvězdicovými devítiválci Bristol Mercury VIII, která nesla označení Mk.I. Výzbroj byla tvořena pevným kulometem Vickers K ráže 7,7 mm a jedním pohyblivým kulometem Lewis stejné ráže ve vysunovací hřbetní věži Bristol B 1. Modernizované typy Mk.II a Mk.III. však zůstaly v prototypech. Roku 1937 vznikl prototyp verze Mk.IV., která byla zmodernizována a lépe vyzbrojena než předchůdci. Sériové stroje poháněla dvojice motorů Bristol Mercury XV se vzletovým výkonem 666 kW. Británie však na začátku války postrádala noční stíhačku, která by byla schopna nést nově vyvinutý radar pro letadla AI Mk.III a IV, a tak bylo rozhodnuto, že k tomuto účelu budou použity právě Blenheimy. K přestavbě bombardérů na noční stíhačky Mk.IF a Mk.IVF došlo v roce 1938 a již od podzimu 1939 začaly napadat tyto stroje cíle v Evropě. Před příchodem modernějších a specializovaných Beaufighterů tak měly Blehneimy velký podíl na potírání německé noční ofenzívy. Licenční stavba Bristolů Blenheim probíhala ve Finsku, Jugoslávii a v Kanadě ve firmě Fairchild Aircraft Ltd., kde dostaly bojové jméno Bolinbroke.
Letouny Blenheim sloužily improvizovaně jako noční stíhačky. Kromě toho se účastnily jako stroje britského pobřežního letectva napadání lodní dopravy nepřítele.
Technické údaje
Zdroj: Wikipedie